První Přemyslovci - Bořivoj I. - Vratislav I.
Bořivoj I. (? - 889)
manželka Ludmila
Podle středověkých legend potomek rodu Přemyslova, nástupce legendárních knížat (Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít). Jeho skutečný původ je však nejasný a historici o něm dosud vedou spory.
Jedná se ale o prvního, v pramenech doloženého vládce v Čechách, který po přijetí křesťanství vystavěl na území středních Čech první kostely. O jménech jeho rodičů všechny legendy mlčí, ačkoli otec jeho manželky je zde výslovně uveden.
K roku 872 jsou ve Fuldských análech uvedena jména několika českých knížat, mezi nimi i jakýsi Goriwei, který je historiky ztotožňován s Bořivojem. „V měsíci květnu poslal proti moravským Slovanům Durynky a Sasy. Poněvadž s sebou neměli krále a nechtěli být mezi sebou svorní, dali se před nepřáteli na útěk, a když ztratili velký počet svých [lidí], s hanbou se vrátili. Ba vypráví se, že některá hrabata byla na útěku ženičkami té země zbita a kyji shazována s koní. Znovu byli někteří z Franků posláni na pomoc Karlomanovi proti uvedeným Slovanům, jiní byli určeni proti Čechům. A ti pět knížat těchto jmen: Svatoslav, Vitislav, Heriman, Spytimír, Mojslav, (Goriwei), která se s velkým množstvím lidu pokoušela rozpoutat válku, obrátili s pomocí na útěk. Jiné pobili a jiné zranili, někteří utonuli též v řece Vltavě, ti však, kdož mohli uniknout, uchýlili se do měst.“ Problémem však zůstává, že jméno je dopsáno jako šesté a je uvedeno pouze v jednom z opisů análů.
Co se o Bořivoji I. dále dozvídáme z nejstarších legend? Byl současníkem moravského krále Svatopluka, se kterým byl v přátelských vztazích a na jehož popud se nechal i s manželkou Ludmilou pokřtít samotným arcibiskupem Metodějem. Okolnosti tohoto zásadního rozhodnutí, které významně ovlivnilo naši historii, stejně jako jeho správné vročení, rovněž není jednoduchou záležitostí a je předmětem mnoha teorií a hypotéz. Od dob Františka Palackého je kladen do širokého časového intervalu mezi lety 873 a 885. Dušan Třeštík křest datoval k roku 883.
Faktem však zůstává, že Bořivoj a Ludmila pokřtěni byli a působili jako šiřitelé křesťanství v Čechách, přičemž do svého knížectví přivedli klérus z Moravy. Na Levém Hradci nechal kníže vystavět rotundu sv. Klimenta. Bořivoj byl nejspíše moravskému Svatoplukovi nějakým způsobem podřízen.
Křest Bořivoje I., Velislavova bible (1. pol. 14. století).
Po příchodu do Čech čelil Bořivoj povstání a byl de facto svržen z trůnu. Prchl na Moravu ke Svatoplukovi a čeští předáci mezitím na stolec posadili jakéhosi Strojmíra, který do té doby pobýval ve vyhnanství ve Východofranské říši. Strojmír se však v roli vládce příliš neosvědčil a proto došlo k bojům, ze kterých vyšla vítězně strana Bořivojových příznivců. Kníže byl opět povolán z Moravy do Čech a jako výraz díku za své vítězství nechal na ostrožně Pražského hradu – pravděpodobně na kultovním pohanském místě – postavit kamenný kostelík zasvěcený Panně Marii. (Podle D. Třeštíka byl postaven v roce 885 nebo v letech bezprostředně následujících). Je pravděpodobné, že k návratu Bořivoje do Čech velkou měrou přispěl právě Svatopluk. V Bořivojově době totiž na Pražském hradě působila početná družina velkomoravských velmožů, jak je doloženo archeologickým výzkumem.
Bořivoj se ženil pravděpodobně někdy v letech 872 – 875. Jeho manželkou byla Ludmila, podle legend dcera srbského (nebo pšovského) knížete Slavibora. Společně přivedli na svět 3 syny a 1 až 3 dcery. Z nich jsou jménem známi pouze dva – budoucí knížata Spytihněv a Vratislav.
Podle legend zemřel Bořivoj předčasně – ve věku 35 (36) let. Jeho manželka jej přežila minimálně o 25 let a svým působením výrazně ovlivňovala domácí politickou scénu. (Byla zavražděna a později se stala první českou světicí.) Po Bořivojově smrti v Čechách krátce vládl přímo Svatopluk, později byl knížetem zvolen Bořivojův nejstarší syn Spytihněv.
Místo Bořivojova posledního spočinutí rovněž není přesně známo. Byl za ně považován tzv. hrob K1 objevený pod podlahou nejstarší Václavovy rotundy sv. Víta. Proti této interpretaci se však v poslední době postavilo několik historiků a archeologů. Ostatky muže z hrobu K1 jsou nyní uloženy v depozitáři Národního muzea.
Spytihněv I. (889-915)
Syn prvního českého křesťanského knížete Bořivoje a sv. Ludmily, český kníže, šiřitel křesťanství.
Po smrti moravského krále Svatopluka, který v Čechách přímo vládl v letech 890 – 894 usedá na český knížecí stolec nejstarší Bořivojův syn Spytihněv, tehdy zhruba dvacetiletý. Zahraničně-politická orientace země v té době prochází výraznou změnou – odklání se od Moravy a hledá záštitu v Bavorsku. Fuldské anály přinášejí k roku 895 tuto informaci: „Avaři [Uhrové] napadli pohraničí Bavorů, kteří je však předešli a zničili velkou část jejich vojska. V polovině července se konalo v městě Řezně obecné shromáždění. Tam přišla ke králi Arnulfovi ze Slovan[ské země] všechna knížata Čechů, z nichž předáky byli Spytihněv a Vitislav. Vévoda Svatopluk je předtím násilím odloučil a vytrhl ze společenství a moci bavorského národa. Byli [Arnulfem] důstojně přijati a dáním rukou – jak je zvykem – smířeni se podřídili královské moci.“
Pravděpodobně v roce 896 nebo 897 se pokoušejí Moravané (Mojmír II.) Čechy opět vojensky ovládnout – neúspěšně. Spytihněv a další vévodové z Čech žádají v Řezně Arnulfa o podporu. (Z područí Moravy se dostávají i Lužičtí Srbové a rovněž se poddávají Bavorsku).
Za Spytihněvovy vlády pravděpodobně přicházejí do Čech kněží z Bavorska a dalších zemí Východofranské říše, představitelé takzvané latinské liturgie. Čechy jsou oficiálně připojeny k řezenské diecézi. I přesto zde nejspíše dále působí žáci Konstantina a Metoděje, kněží slovanští.
Spytihněv je současnými historiky považován za velmi významného panovníka v tom smyslu, že upevnil moc Přemyslovců v Čechách. Vládl asi 20 let a během této doby pravděpodobně položil základy pozdější takzvané hradské soustavy – skupiny hradišť, která stála na hranicích původní přemyslovské domény – jednalo se o Tetín, Libušín, Budeč, Mělník, Starou Boleslav a Lštění. Dále opevnil Pražský hrad a území dnešní Malé Strany, nechal vystavět kostel (rotundu velkomoravského typu) sv. Petra na Budči a na troskách zbořeného kostela Panny Marie na Pražském hradě vybudovaného jeho otcem dal postavit kostel nový. Je možné, že v době, kdy probíhaly rozsáhlé stavební úpravy Pražského hradu, sídlil Spytihněv se svým knížecím dvorem na Budči, popřípadě na Levém Hradci.
Během Spytihněvovy vlády čelila Morava a Bavorsko maďarským nájezdům, Velká Morava jako státní útvar de facto zanikla. V této souvislosti je možné považovat Spytihněva za velmi prozíravého panovníka, který dovedl realisticky zhodnotit rozložení sil v Evropě a správně odhadnout potíže, do kterých se Morava po smrti silného Svatopluka za vlády jeho svárlivých synů dostane.
V letech 906 a 908 údajně Spytihněv umožnil maďarským vojskům, aby protáhla územím Čech na pomoc Glomačům v jejich boji proti Sasům. Maďaři se však na území Glomačů mohli dostat i přes Slezsko.
Spytihněv umírá bezdětný v roce 915. Podle kronikáře Dalimila byl kníže často nemocný.
V hrobce kostela Panny Marie byly archeology nalezeny kosterní pozůstatky muže a ženy – byly připsány právě Spytihněvovi a jeho manželce, která zemřela několik let po jejím muži. Ženu zdobily velkomoravské šperky.
Podle výsledků antropologického výzkumu byl Spytihněv asi 175 cm vysoký, robustní postavy s výraznými svaly. Trpěl dnou a artrózou páteře.
Vratislav I. (915-921)
Syn knížete Bořivoje I. a sv. Ludmily, český kníže.
Vratislav vystřídal na trůně svého staršího bratra Spytihněva, který roku 915 zemřel bez potomků.
Vratislav I. (Liber depictus, 14. století)
Vratislavovy životopisné údaje jsou v legendách uvedeny ve dvou verzích – podle jedné zemřel po 33 letech vlády, podle druhé po 33 letech života. Autor staroslověnsky psané takzvané Proložní legendy o sv. Ludmile uvádí: „Blahoslavená pak Lidmila všecku péči měla k Bohu a rozdala všecko své jmění na almužnu chudým. Syn pak její Vratislav přejal stolec otcovský, a ten, vládnuv třiatřicet let, skonal v Pánu, i přejal vládu Václav, vnuk Lidmilin.“ Oproti tomu v latinsky sepsané legendě Fuit in provincia Bohemorum se píše: „Když však řečený kníže Vratislav, dovršiv třiatřicet let svého života,opustil skličující pouta tohoto světa“. Vzhledem k tomu, že víme, že Vratislav zemřel roku 921, dostáváme dva možné roky narození.
Dobu Vratislavovy vlády je možné v širším kontextu charakterizovat jako etapu sasko-bavorského soupeření. Tak jako je pro její začátek charakteristické spojenectví českého knížete s Arnulfem, který se roku 916 opět ujímá vlády v Bavorsku, je pro závěr Vratislavova působení příznačné, že Arnulf je roku 921 donucen podrobit se novému Východofranskému králi – Sasovi Jindřichu Ptáčníkovi.
V této době také nabývá na významu úloha Kyjevské Rusi, kde vládne kníže Igor, syn Rurikův. Do Kyjeva po transevropské magistrále míří kupci ze západní Evropy. Praha, ležící na důležité obchodní křižovatce, z tohoto obchodu rychle bohatne. Další důležitá obchodní tepna z Porýní do Kyjeva vede však severněji – přes území Lužice a Slezska. Dá se předpokládat, že Vratislavovým cílem byla expanze právě tímto směrem.
Vratislav měl za ženu slovanskou kněžnu Drahomíru. Dušan Třeštík klade datum Vratislavova sňatku s Drahomírou do roku 906 – tehdy útočila saská vojska na Glomače (Dalemince). Slované však s podporou Maďarů útok odrazili. Vratislavův sňatek byl podle Třeštíka zpečetěním uzavřeného spojenectví s dalšími ze sousedů Sasů – s Havolany, jedním z nejmocnějších kmenů Polabských Slovanů, kteří byli po podmanění Srbů Sasy pro Čechy strategicky významným sousedem. Tato protisaská koalice byla podporována bavorským Arnulfem. Bavorský vévoda se však dostal do konfliktu s králem Konrádem I. a musel nějakou dobu pobývat v maďarském exilu. Právě na počátku Vratislavovy vlády – v roce 916 – však Bavorsko opět dobyl, znovu se zde ujal vlády a prohlásil se bavorským králem.
Vratislav měl dva syny – Václava a Boleslava. Kolem data narození (a koneckonců i úmrtí) staršího z nich – Václava – se stále vedou spory. Obecně je za datum Václavova narození považován rok 903 (ačkoli podle antropologického zkoumání se mohl narodit ještě před rokem 900 – v tom případě by Drahomíra nebyla jeho matkou, ale macechou a jeho otec Vratislav by se musel narodit jen krátce po svém starším bratru Spytihněvovi, tedy kolem roku 876).
Vratislav nechal brzy po svém nastolení vystavět kostel sv. Jiří na akropoli Pražského hradu. Po své smrti byl v ještě ne zcela dostavěném kostele pohřben – na nejčestnějším místě, vpravo před oltářem. Zde byly také jeho ostatky nalezeny a podrobeny antropologické expertíze. Vratislav měl podle nich podlouhlý obličej s vysokými očními oblouky, velký orlí nos a výrazné obličejové rysy. Byl vysoký okolo 177 cm. Zemřel pravděpodobně ve věku mezi 45 a 50 lety – což spíše potvrzuje jeho narození ve druhé polovině 70. let 9. století.
Po Vratislavově smrti v roce 921 se Drahomíra dostala do sporu s tchyní Ludmilou, která ještě za života Drahomířina manžela Vratislava vychovávala jeho syny Václava a Boleslava. Po smrti Vratislava pravděpodobně kmenové shromáždění rozhodlo o rozdělení moci mezi Ludmilu a její snachu Drahomíru. Do Ludmiliny péče byla nadále svěřena výchova budoucího knížete, Drahomíra jej naopak měla do doby jeho nástupu zastupovat.
Konflikt mezi oběma ženami snad souvisel s vývojem mezinárodní situace, kdy se moc přesouvala z bavorského vévodství na Sasko. V roce 921 bavorský vévoda Arnulf uznal východofranský královský titul Jindřicha I. Ptáčníka a tím také prakticky uznal přesun moci do Saska. Čechy, které do této doby stály na straně Bavorska a se znepokojením sledovaly agresivní politiku vůči Srbům na severozápadě, se musely rozhodnout, jakou politiku nadále sledovat. Zdá se, že Drahomíra se spíše zasazovala pro spolupráci se Saskem i přes riziko omezení relativně nezávislého postavení Čech, Ludmila snad věřila spíše v další orientaci na Bavorsko, byť oslabené.
Politický konflikt byl podle legendy završen vraždou Ludmily dne 15. září 921 na hradišti Tetín. Historikové uvádějí, že Ludmila byla uškrcena Tunnou a Gommonem, patrně Varjagy (tj. ruský název severských Vikingů), družiníky kněžny Drahomíry.
zdroj:
www.e-stredovek.cz
www.wikipedia.cz