Dějepis

Důvody krize

1. změna poměrů ve střední Evropě (Polsko, Uhry)
   - Polsko vedlo expanzívní politiku (=> ztráta Slezska a Krakowska)
2. spory mezi syny Boleslava II.
   - Boleslav III. zvaný Ryšavý
   - Jaromír
   - Oldřich
   

• 1001 - útěk Jaromíra (na příkaz knížete vykastrován) a Oldřicha, který měl být na Boleslavův příkaz zavražděn, do Bavorska;

Do sporů zasáhli čeští velmožové, Němci a Boleslav Chrabrý, král polský. Roku 1002 Boleslav Chrabrý sesadil z českého trůnu krutého a neschopného Boleslava III. a na jeho místo dosadil Vladivoje. Ten si pro posílení své pozice (nikdo ho totiž neuznával, navíc hojně holdoval alkoholu) nechal potvrdit své postavení od panovníka Římské Říše, nechal si udělit Čechy jako léno. Po jeho smrti v letech 1003 - 1004 do situace opět zasáhl Boleslav Chrabrý ovládnutím Prahy a učinil tak první pokus o vytvoření česko-polské říše. To samozřejmě vyvolalo odpor u Němců, a tak byli Poláci za pomoci knížat Oldřicha a Jaromíra z Čech vypuzeni.

Za knížete Oldřicha (1012 - 1034) došlo k uklidnění poměrů, Oldřich získal zpět z rukou Poláků Moravu (1019). Ta byla chápána jako nárazníkové pásmo v případě útoku ze strany Uhrů, také proto se Morava po dlouhou dobu nestala součástí Čech. Podle pověsti žil kníže Oldřich s prostou selskou ženou Boženou. S ní měl také syna Břetislava, který se nakonec stal českým knížetem.

Poté, co byly překonány spory mezi Oldřichem a Jaromírem, se vlády ujal Břetislav (vládl 1035 - 1055). 

V roce 1021 unesl z kláštera ve Svinibrodu dceru bavorského velmože, markraběte z Nordgau Jindřicha, Jitku ze Svinibrodu (též Juditu, Gutu), se kterou se brzy oženil.

Ten se snažil obnovit mezinárodní pozice českého státu, v roce 1039 vedl válečnou výpravu proti Polsku a poté ještě dvakrát proti Německu (poprvé zvítězil, podruhé již nikoliv). Podařilo se mu též připojit Klodsko a část Slezska. Tím vykonal druhý pokus o vytvoření česko-polského státu. Břetislav zavedl údělovou soustavu („stařešinský princip“ = seniorát - vládcem je vždy nejstarší člen přemyslovské dynastie - tj. nikoliv prvorozený syn knížete). Moravu rozdělil na úděly (územní celky) určené pro mladší členy přemyslovského rodu. Knížata vládnoucí na Moravě byla podřízena pražskému knížeti (jednalo se o Olomoucký, Brněnský, na konci 11. století přibyl ještě Znojemský úděl). Břetislav se podílel též na vydání prvních zákoníků - při výpravě do Polska dal vyhlásit Břetislavovy dekrety namířené proti pohanským zvyklostem.

Genealogie

Po smrti knížete Břetislava nastalo v českém státě období bojů a sporů o trůn (zasahovali němečtí panovníci s úmyslem vytvořit závislost Čech na Německu; to se stalo těžkým břemenem pro českého panovníka). „vládu českou - lid český“.

Jeho následovníkem se stal jeho syn Spytihněv.

Spytihněv II. (1031 – 28. ledna 1061) byl český kníže (1055–1061) z dynastie Přemyslovců, podle Kosmy muž velmi krásný, vlasy měl tmavší nad černou smolu, vousy dlouze splývající, tvář veselou... Jako dítě se Spytihněv stal v roce 1039 rukojmím Jindřicha III., kterému se znelíbila expenzivní politika knížete Břetislava, ale po porážce při tažení do Čechy byl vyměněn za německé pány.

Za vlády Vratislava II. dochází k rozkvětu Čech, Vratislav spolupracuje s Říší, pomohl císaři v boji s papežem při dobývání Říma. Roku 1085 se Vratislav II. za tuto pomoc stal králem (jen jeho osoba, titul zatím ještě nebyl dědičný). Král nemusel platit tribut pacis, za jeho vlády došlo rovněž i ke kulturnímu a hmotnému vzestupu. Praha vzrostla na uznávané obchodní středisko; v podhradí vznikla už předtím první německá osada (v místech nynějšího Poříčí).

V roce 1063 bylo založeno olomoucké biskupství. Při biskupství v Praze byla založena škola pro kněžský dorost. Značný vzestup tehdy prožil také Sázavský klášter, a to zásluhou opata Božetěcha (liter. památka: Vyšehradský kodex). Klášter i kostel Sázavský byl přestavěn a umělecky vyzdoben, žádost o kázání ve slovanském jazyce byla však odmítnuta, a tak Vratislav II. osobně navštívil papeže (Řehoře VII.), ten však koncem 11. století výslovně zakázal slovanskou liturgii.

Již na konci vlády Vratislava se snažil převzít vládu jeho syn, Břetislav II.. Byl sice poražen a na krátký čas jej v čele vystřídal jeho strýc Konrád, ale po jeho smrti se vlády opravdu ujal. Vládl však jen osm let, protože (pravděpodobně kvůli jeho politice) byl v roce 1100 ve Zbečně zavražděn.

Po smrti Břetislava II. nastoupil na knížecí stolec Bořivoj II., který však svoji vládu neměl nijak jistou - mnoho rodů jej neuznalo, a nahonec byl v roce 1107 svržen Svatoplukem. Za Svatoplukovy vlády došlo k mnoha vojenským výpravám proti Uhrům, Polákům, i proti českým rodům (Vršovci).

Ani po jeho smrti nedošlo k přílišnému uklidnění, v roce 1110 nastoupil Vladislav I., který však bojoval se svým bratrem Bořivojem II. V roce 1125 se vlády za pomoci aristokracie a Svatavy (manželky krále Vratislava II.) ujal Soběslav I., za jehož vlády byl odražen útok nového římského krále Lothara III.

Genealogie

V roce 1140 šlechta na stolec dosadila syna Vladislava I., Vladislava II. Ten pomáhal císaři Fridrichovi Barbarossovi při dobývání Milána (vítězství) => v roce 1158 dostal od císaře královskou korunu „na věky“, fakticky však jen pro jeho osobu. Roku 1169 Vladislav II. vystavěl v Praze první kamenný most (Juditin most - podle své manželky).

Spory mezi Přemyslovci definitivně odstranil až Přemysl Otakar I. (první panovník tzv. posledních Přemyslovců). Přemysl Otakar I. se ujal moci roku 1197.

zdroj:

www.dejepis.com

www.wikipedia.cz