Dějepis

Boleslav II. Pobožný

(asi 932 -7. února 999) byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 967/972)-999, podle kronikáře Kosmy „muž nejkřesťanštější, otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených“ .

V roce 973 bylo zřízeno pražské biskupství, které bylo podřízeno arcibiskupství v Mohuči. Pražské biskupství pro českého panovníka znamenalo větší váhu na mezinárodním politickém poli a také větší i politickou (ale hlavně církevní) nezávislost. Prvním biskupem se stal saský mnich Dětmar, druhým byl od roku 982 Vojtěch z rodu Slavníkovců.

Následovaly neustálé spory biskupa s knížecím dvorem (988-992 a od 994 Vojtěch v Itálii). V roce 992 nicméně Vojtěch přijal od knížete edikt, který mu povoloval rozlučovat manželství mezi příbuznými, stavět kostely a vybírat desátky. Boleslav po Vojtěchově smrti řešil konflikty také s jeho bratrem Soběslavem.

Procírkevní politika Boleslava i jeho otce vedla začátkem 70. let k založení prvního kláštera na našem území - u Sv. Jiří na Pražském hradě. Jeho první abatyší se stala druhá sestra knížete, Mlada. Za vlády Boleslava II. byl roku 993 také založen první mužský klášter v Čechách - benediktinský klášter v Břevnově. Těsně před svou smrtí založil Boleslav II. ještě klášter sv. Jana na Ostrově u Davle.

 Boleslav II. byl mocným středoevropským panovníkem a dlouho udržoval dobré vztahy s polským knížetem Měškem I., který měl za manželku jeho sestru Doubravku. Po její smrti se ale vztahy s Polskem zhoršily. Roku 990 byly boje s Měškem I. (podporován z Říše) ukončeny smírem. Po nástupu Boleslava Chrabrého na polský trůn se Boleslav II. vzdal Slezska a Krakovska; roku 981 Boleslav II. utrpěl územní ztráty v Podněstří (Přemyšl).

Nejvýchodnější území pak Boleslav II. ztratil po nástupu Vladimíra Velikého na růský knížecí stolec.

• 973-974 - Boleslav podpořil bavorského vévodu Jindřicha II. Svárlivého proti císaři Otovi II. ve sporu o následnictví v říši, Otu neuznal stejně jako polský kníže Měšek I.;
• 975-978 - další boje s císařem Otou II., vzájemné vpády na území. Oba panovníci se ale nakonec usmířili;
• 984 - po smrti Oty II. podpora Jindřicha II. Svárlivého v jeho snaze stát se císařem;
• 992 - spolu s Otou III. tažení proti Polabským Slovanům.

28. září 995 přemyslovská vojska dobyla Libici nad Cidlinou a vyvraždila přítomné Slavníkovce, čímž bylo dovršeno politické sjednocení Čech.

Dnes mezi odborníky převládá názor, že Slavníkovci byli blízcí příbuzní Přemyslovců, Liudolfingů (Otonů) a zlických knížat, nebo dosazení správci v oblasti Trstenické stezky. Jejich úkolem bylo kontrolovat tuto pro Boleslavovo knížectví životně důležitou oblast, v žádném případě nemohli být Přemyslovcům mocensky konkurenceschopní. Trstenická stezka byla v 10. století mezinárodní magistrálou spojující západní a východní Evropu, po které proudilo zboží (kožešiny, sůl, otroci, luxusní zboží atd.). Český kníže z tohoto obchodu musel mít obrovské zisky.

  Po smrti Boleslava II.

Boleslav II. zemřel ve věku kolem 65 let. Pochován v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě (pod podlahou v ose hlavní chrámové lodi). V jeho hrobě byly mj. dokonce objeveny zbytky dřeva a železné kruhy z jeho rakve.

Nedlouho po smrti Boleslava II. následoval státní úpadek podpořený rozkoly mezi jeho třemi syny a polský panovník Boleslav Chrabrý se zmocnil nejen Krakovska a Moravy, ale načas dokonce i samotných Čech. Český stát z krize vyvedl až nejmladší z Boleslavových synů Oldřich.

Genealogie